Dobrovolný spolek žen

Historie a proč to vzniklo?

     Jak vzniklo něco, před čím je nutno smeknout klobouk a s údivem konstatovat, že to stále trvá. "V září  1981  se sešlo několik žen a dívek z Doubravy a začaly pracovat na svém vzhledu. Každé pondělí jsme  se scházely na sále v pohostinství u Lebedů a celou hodinu jsme cvičily při hudbě pod vedením Jany Fejtkové. Před každým cvičením jsme důkladně uklidily sál. Chodilo nás průměrně patnáct děvčat . Na jaře jsme se staly členkami Tělovýchovné jednoty Jizeran Doubrava. V květnu jsme zakončily cvičební rok posezením v blízkém hotelu v Příhrazích".

     Tak toto je první stránka kroniky, která nemá konce a o které by se dalo psát a psát. V každém spolku je potřeba někoho, kdo "potáhne" a v tomto případě to je paní Fejtková Jana. Se začátkem školního roku  1982-83 zase začínají děvčata cvičit a dbát o své tělo. Na výroční schůzi Jizeranu Doubrava se děvčata domluvila, že uspořádají "jarní šlápotu" s neznámým cílem. Tato šlápota se konala v sobotu dne 14. dubna 1984 a "ŠLÁPOTA BABY JAGY" zůstala dodnes. "Toho dne, v sobotu se sešla parta 14 dívek a žen a vydaly jsme se přes Všeň na Valdštejn a Hrubou Skálu. Cestou jsme si prohlédly Kopicův statek a obrazy vytesané ve skalách. Z vyhlídek jsme pozorovaly krásy Českého Ráje. Po obědě na Hrubé Skále jsme se po silnici vydaly na nádraží a vlakem jsme dojely domů. Výlet se moc vydařil a slíbily jsme si, že ho budeme pořádat každoročně" . Tento slib dodržely a v  roce 2004 proběhla již dvacátá Šlápota baby Jagy. Každá tato výprava je zdokumentovaná v kronikách, které děvčata vedou s velkou pečlivostí a zřejmě i láskou.   

      Jen tak na okraj, jak se dařilo? O tom není žádných pochyb, protože tyto šlápoty trvají stále. Popíši tu sedmou. "Sešly jsme se ráno na nádraží v Loukově, plné elánu a dobré nálady. Vlakem jsme se dostaly do Železného Brodu. Pak už jsme šlapaly přes Vrát - Chléviště - na Kalich, kde jsme vydatně posvačily. Další část trasy vedla údolím Jizery, přes Rakousy na Šetřilovsko, kde jsme měly objednaný oběd, abychom náhodou neztratily nějaké to deko z naší stále hlídané váhy, navštívily jsme dvě turnovské cukrárny a doplnily úbytek energie. Délka pochodu byla cca. 15. km. Šlápota se vydařila a všem se moc líbila. V době, kdy vznikají tyto stránky se určitě ženy chystají na další jedenadvacátý výšlap. Popřejme jim, aby jim to šlapalo ještě mnoho let ve zdraví.

"Lidé by se měli stýkat třeba bez příčiny, třeba i bez toho, že jeden od druhého něco potřebuje a zdánlivě tedy zbytečně, třeba i za cenu ztráty času....V tom je právě cena lidských vztahů - v pouhém tom pobití jednoho s druhým, v tom porozumění jednoho druhému."       (M. Horníček)

     Tak tento citát přivedl paní Janu Fejtkovou na to, aby založila Klub Px a to dne 10.listopadu 1993.   "17. prosince 1993 jsem přivítala 13 děvčat. Slavnostně  byly přijaty za členky klubu a obdržely členskou legitimaci. Všechny byly seznámeny s pevnými stanovami klubu. Po slavnostním přípitku jsem děvčatům vypravovala o zimním slunovratu, jak se slavívaly svátky, jak vznikly vánoce, vánoční symboly a zvyky. To bylo hlavní náplní našeho setkání - přiblížit si vánoce a vědět o těchto svátcích něco navíc. Po zacinkání zvonečku a za zvuku vánočních koled, ve vedlejší místnosti na děvčata čekalo překvapení. Pod rozsvíceným stromečkem na každou z nás čekal dárek. Naše první setkání proběhlo v příjemné pohodě. Rozešly jsme se po půlnoci a já měla při loučení příjemný pocit. První party se vydařila, snad to lze vyčíst i z přiložené fotografie ".

                                                         Zapsala : Fejtková Jana v.r. 

     Každá z těchto žen má za úkol pozvat kolegyně na party a vymyslet program setkání. Postupně vznikala každý měsíc ojedinělá a originální setkání, která trvají do dnešní doby. Tak se naplnila slova pana Horníčka v citátu a představa paní Fejtkové Jany o lidských vztazích.  Co  znamená "Px".  No, přece klub děvčat pěkných, pilných, pracovitých, přitažlivých, pečlivých,  "poctivých", pravdomluvných,  příjemných.........!